Argišt Alaverdyan (*1991) se narodil v Arménii, ovšem od svých dvou let žije v České republice. V roce 2017 absolvoval pražskou Akademii, kde prošel několika malířskými ateliéry. Ve svých obrazech se v posledních letech zabývá novými technologiemi měnícími od základu naše životy, jako jsou například robotizace nebo digitalizace, jak to ostatně dokládá i tato výstava. Reflektuje v ní svět odehrávající se na monitorech počítačů, tabletů a mobilních telefonů, jenž se ve stále větší míře stává náhražkou světa reálného. Monitory představují rozhraní mezi virtuální sférou počítačových kódů, kterou lze uchopit pouze rozumem, a hmotnou sférou vnímanou smysly. Jsou součástí obou z nich: jednak jako médium produkující nejrůznější kombinace statických i pohyblivých obrazů a textů, jednak jako hmotný artefakt, který má specifický materiálový charakter a dokonce, což je z malířského hlediska významné, určité optické vlastnosti, především své charakteristické chladné světlo. Z obou těchto důvodů jsou tudíž legitimním tématem malby, přestože podstata obou médií nemůže být odlišnější. V logice pokroku by se zdálo, že digitální obraz je tomu malovanému nadřazen: dokáže ho reprodukovat, morfovat, generovat nový v podobném stylu… Ale platí zde to samé, co kdysi pro fotografii či film: digitalizace sice nejrůznějším způsobem ovlivňuje současnou vizualitu, a tudíž i malovaný obraz, zdaleka ovšem neznamená jeho konec. Klasická malba jako nástroj, který si naše civilizace vyvinula pro lepší porozumění našeho univerza, je schopna obsáhnout i jeho digitální extenzi. Potvrzuje to i nejnovější Alaverdyanův cyklus Entity. Právě na tomto termínu lze hezky doložit vztah světů „před“ a „za“ monitorem, jejich paralelní charakter.

„Entita“ je původně pojmem z ontologie, tedy oboru filozofie, který se – zjednodušeně řečeno – zabývá tím, jak porozumět bytí v jeho nejrůznějších formách, tedy právě entitách. V podobném významu byly oba termíny – ontologie i entita – přeneseny do teorie programování. V názvu chebské výstavy je však slovo „entita“ doplněno do pojmu „identita“. Tato slovní hříčka naznačuje, že se Alaverdyan tentokrát soustředí na jedno konkrétní téma – zobrazování lidské tváře. Objevuje se zde hned několik zajímavých momentů. Ve vztahu k malbě se autor dotýká klasického žánru portrétu, ve vztahu k digitálním technologiím tematizuje nejrůznější aplikace, které se zpracováním lidských tváří zabývají. Ty nám umožňují nejrůznější hříčky, například deformovat svou podobu jako v křivém zrcadle nebo rázem zestárnout, a jejich nesčetné množství koresponduje s formální rozmanitostí jeho obrazů, malovaných hladkým, neosobním rukopisem. Na druhé straně existují programy na rozpoznávání tváří, díky nimž může být člověk pod neustálou kontrolou, a tento kontext už tak zábavný není. Právě k němu odkazují dva obrazy s motivem objektivu, malované na hliníkové podložce a adjustované na držáku umožňujícím natáčení, které na výstavě cyklus Entity doplňují. Alaverdyan se zde dotýká klíčového problému, od začátku spjatého s prostředím internetu a nových technologií: problému svobody, respektive její regulace. Zdá se, že se právě nyní ocitáme v bodu, kdy budeme muset na tyto obtížné otázky odpovědět – přestože zde žádná jednoznačně uspokojivá odpověď neexistuje. Aktuálnost Alaverdyanových obrazů nespočívá v současných tématech, ale právě v tom, že obsahují i tento kritický a znepokojivý aspekt.

Marcel Fišer

zpět